Kopřivnice (dam) – Zajímavé skutečnosti o historii kin v Kopřivnici se bylo možné dozvědět na besedě zdejšího Filmového klubu, která předcházela promítání Markéty Lazarové v minulém týdnu.
Hlavní postavou besedy byl Vladimír Bednář, který příští rok oslaví šedesát let v promítacích kabinách místních kin. Kromě svých vzpomínek Bednář své vyprávění doplnil také o informace z kronik, a tak se lidé mohli dozvědět například to, že současné kino Puls je už čtvrtým kamenným kinem v Kopřivnici
Promítání filmů přinesli do Kopřivnice sokolové. První kino zprovoznili 11. 6. 1922 v místech dnešní restaurace Pod Kaštany. Sál o rozměrech 10 x 9 metrů měl tehdy údajně kapacitu až 160 diváků, přitom současný nesrovnatelně větší sál Pulsu pojme 155 diváků. V roce 1930 se začalo promítat v sále nově vybudované sokolovny, která je v současnosti součástí dnešního zimního stadionu. Tady se už na dvou promítacích strojích promítalo až pro 580 diváků do poloviny šedesátých let, kdy štafetu definitivně přebralo v té době již několik let fungující ’Bio Lido’, později po adaptaci v roce 1965 přejmenované na kino Mír a v devadesátých letech fungující jako kino Satelit.
Návštěvníci besedy se dozvěděli i takové podrobnosti, jako byly jména vedoucích kin, ceny vstupenek či typy promítacích strojů. Vladimír Bednář zavzpomínal i na řadu zajímavostí. Jednou z nich byla například nejistota diváků kopřivnického kina v padesátých letech. „Tehdy fungovalo takzvané omezování proudu, což znamenalo, že třeba mezi sedmou a devátou hodinou večer byla Kopřivnice bez elektřiny. Ale nikdy se nevědělo, kdy se to stane, a pokud výpadek přišel uprostřed projekce, lidé prostě šli domů,“ vzpomínal Bednář.
