Naprosto vyprodané představení nahořklé komedie Hrdý Budžes s Bárou Hrzánovou v hlavní roli bylo skvělou tečkou za vydařenou sezonou
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e - Lepší tečku za dramaturgicky vydařenou předplatitelskou sezonou si v kulturním domě ani nemohli přát. Beznadějně vyprodat divadelní představení není věc, která by se podařila každý den, a i kdyby některý z pravidelných návštěvníků divadelních představení byl s některým z kusů letošní sezony nespokojen, po Hrdém Budžesovi zřejmě na své výtky zapomněl. Bára Hrzánová, která bezmála tři hodiny ’neslezla’ z pódia, diváky svou školačkou Helenkou královsky bavila a její herectví dávalo zapomenout i na to, že hra sama je poměrně jednoduchá. Za účinkování v této hře populární herečka v roce 2003 získala prestižní cenu Thálie a Hrdý Budžes byl také jediným tématem následujícího rozhovoru.



Tato hra je na repertoáru už hodně dlouho. Máte ještě přehled o počtu repríz?



Hrajeme to přes tři roky a tuším, že se blížíme číslu 190, protože do konce sezony má být dvě stě repríz. Dneska už jsme určitě překročili 180, možná už i těch 190 repríz.



Je pro Vás po tak velkém množství repríz ta hra stále zajímavá, nebo se stává spíš rutinou?



Kdyby to byla rutina, tak to nedělám. (smích)



V čem je to tedy stále zajímavé?



V této hře dost dobře nevíme ani Irena Dousková (autorka textu, pozn. autora), ani já, kde končí její dětství a kde začíná moje a naopak. Takže ta hra je pro mě pořád nesmírně zajímavá.



Je nějaké představení Hrdého Budžese, které Vám uvízlo v paměti, třeba tím, co se při něm událo, nebo třeba prostředím, kde se uskutečnilo?



To by bylo na celé dlouhé vyprávění a celý dlouhý článek, protože mám tu republiku opravdu sježděnou křížem krážem. Někde jsem už hrála i třikrát, někde dvakrát, někde jednou, ale to není tak podstatné. Důležité je to publikum a to, jak reaguje a proč tak reaguje. Přijetí bývá od naprosto nadšeného, kdy lidi stojí a volají bravo. Například ostravské publikum je naprosto specifické, to jsem asi ještě nezažila nikde, tam to bylo jako na rockovém koncertě, diváci tleskali, dupali a volali. Opravdu by to bylo velmi dlouhé povídání na téma mapování České republiky s Hrdým Budžesem.



Původně prý hra měla být inscenována jako divadlo jednoho herce, a Vy jste si vyžádala další dva kolegy. Co Vás k tomuto rozhodnutí vedlo?



Důvod byl jednoduchý. Princip divadla je hra a hrát si sama se sebou už mě tolik nebaví. Abych byla přesná, tak mě to nikdy nebavilo. Já jsem na jevišti ráda s lidmi, a když jsou lidi v hledišti, je to o to lepší



Vaše inscenace Budžese je už hodně známá, nemáte obavy z toho, že Vám nálepka ’Helenky’ zůstane ještě hodně dlouho po stažení z repertoáru?



Já to vůbec neřeším. Každému zůstane nějaká nálepka. Kdyby to byla nálepka dobře odvedené práce a dobře inscenovaného představení a kdyby to zároveň byla nálepka, že se lidé jeden večer hezky bavili, tak je to úplně úžasné a ne něco, čemu bych se bránila.



Když jsem pročítal recenze a ohlasy na Hrdého Budžese, byla Helenka Součková často označována za Vaši životní roli. Vnímáte ji tak i Vy sama?



To člověk nikdy neví, co je jeho životní nebo neživotní role. Já se těmto zařazením strašně vyhýbám. Ale rozhodně si myslím, že role Helenky Součkové je splněný sen každé herečky. Nemyslím tím, že by každá herečka chtěla ztvárnit jako já právě tuhle postavu. Pro mě je v tom smysl, proč tohle povolání člověk dělá a co od něj kdy očekával, někdy v dětství, kdy jsem chtěla být herečkou. Tohle všechno tahle role splňuje a navíc se stal i ten zázrak, že to baví také diváky. Nejen, že to baví mě na jevišti, ale i publikum, a to se stává málokdy a já jsem za to strašně vděčná.



David Macháček