Kopřivnická badmintonistka Petra Benišová je jednou z nejlepších hráček své kategorie v Česku (foto z letního soustředění v Přerově).
FOTO: ZDENĚK ZAVADIL
Kopřivnice (cab) – Badmintonistka BK Kopřivnice Petra Benišová se nejdříve věnovala atletice, poté začala hrát také badminton a tento sport u ní nakonec zvítězil. Čtrnáctiletá žákyně deváté třídy Základní školy E. Zátopka v Kopřivnici patří mezi jedny z nejlepších hráček své kategorie v Česku, v žebříčku U15 figuruje v mixu na třetí příčce, ve dvouhře na čtvrté a ve čtyřhře dívek na páté pozici. Mezi nejlepší dvacítkou hráček je i ve starší kategorii U17, kam bude patřit již od ledna 2021.
Díky svým výkonům v průběhu roku pak byla Petra Benišová zařazena do reprezentačního výběru U17. Svou výhodu jako nejstarší hráčky v kategorii U15 a vysoké žebříčkové postavení přeci jen bude moci zúročit na mistrovství ČR, které bylo z listopadového termínu přeloženo na duben příštího roku. Hrát by měla i na republikovém šampionátu kategorie U17, který proběhne o dva týdny dříve.
Kolik let se již věnuješ badmintonu a co rozhodlo o tom, že mu dáš přednost před atletikou?
Badminton hraju již devátým rokem. S atletikou jsem začala o rok dříve a přestala jsem se jí věnovat zhruba na začátku šesté třídy. Přibývaly závody, což mi kolidovalo s badmintonovými tréninky a turnaji, a už se to nedalo stíhat.
Jak vypadala tvá letošní sezona?
Těsně předtím, než přišel na jaře zákaz tréninků a turnajů, jsem byla na reprezentačním testování v Nymburce, to bylo 10. března. V květnu jsme sice začali trénovat, ale do konce června už žádné turnaje nebyly. Přes léto jsem absolvovala několik soustředění, v září a říjnu pak ještě odehrála pár turnajů, než se opět vše zastavilo. Končila jsem reprezentačním soustředěním a mezinárodním turnajem v Českém Krumlově, z něhož jsem hned jela na další turnaj do Jihlavy a na druhé kolo smíšených žákovských družstev. Teď začínáme zase trénovat, je to ovšem v dosti omezeném režimu a v rouškách.
Jak vypadala tvá příprava během roku, i vzhledem k této nezvyklé situaci?
Po té první přestávce kvůli koronaviru jsme se vrátili do tréninku v polovině května a trénovali normálně až do konce června. Letní přípravu jsem ale absolvovala jen ze dvou třetin, protože se mi stal na konci srpna úraz a tři týdny jsem nehrála. Snažila jsem se to tedy kompenzovat jinak. Dohromady jsem měla v létě kromě klasických běhacích a posilovacích tréninků ještě dva herní kempy, třetí byl smíšený, kde jsme jezdili na kole i hráli v hale, a ten čtvrtý byl zaměřený čistě na zlepšování fyzičky. Páté soustředění, které bylo v Kopřivnici, jsem absolvovat kvůli té zdravotní indispozici už nemohla. Až na ten závěr srpna jsem ale přípravu měla dobrou.
Tvá sestra Anna také hrála badminton, připravovala ses s ní doma, když nesměly být na jaře klubové tréninky?
Ze začátku ne, protože sestra studuje v Rakousku a přijela až v dubnu. Pak jsme chodily běhat, na kolo a posilovaly. Měla jsem na dvoře vyznačený kurt a rodiče mi nahazovali. Nebo jsem se aspoň snažila raketu držet v ruce, když nešlo hrát. Musím říct, že prvních čtrnáct dní jsem byla z té situace v šoku. Nevěděla jsem, co mám dělat, pak už jsem se s tím nějak srovnala a bylo to v pohodě.
Od kdy jsi v reprezentaci a jak ses to dozvěděla?
Od prvního září letošního roku. Vybrali mě na základě celostátního žebříčku a sledování trenérů na turnajích. Na soustředění nám oznámili, kdo postoupil do dalšího vyřazovacího kola. Smlouvu mám podepsanou do konce tohoto roku, tak doufám, že se v reprezentaci udržím i v další půlce sezony. Zatím jsme měli tři soustředění, testovací v Nymburce a o prázdninách v Českém Krumlově, potom herní znovu v Českém Krumlově.
Byla jsi už na nějakém mezinárodním turnaji?
Loni jsem byla v Trenčíně a letos v tom Českém Krumlově. Potom jsem měla jet ještě do Rakouska a Polska, všechno už bylo ale zrušeno.
Jak často trénuješ?
Čtyřikrát týdně mám klubový trénink a jedenkrát až dvakrát za týden individuál. K tomu ještě jednou za čtrnáct dní nebo jednou za měsíc jezdím na tréninky do Brna, kde se připravuji se svým mixovým spoluhráčem Patrikem Hrazdírou. Možná si pak přidám i tréninky se svou novou deblovou partnerkou.
Jak vypadají ty tréninky?
V Kopřivnici se připravujeme v tělocvičně zimního stadionu nebo ve sportovní hale učiliště. Trénink začíná rozcvičením, pak máme tzv. footwork – pohyb po kurtu, následuje rozehrání, nahazování, technika nebo děláme různé kombinace. Ke konci je zápas či singl, a na úplný závěr protažení, kompenzační cvičení, popřípadě ještě posilování. Celé to trvá zhruba dvě hodiny. Když jedu na nějakou tu sobotu do Brna, tak tam trénuju dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. V létě tady pak běháme venku.
Jak hodnotíš svůj výkon za celou sezonu?
Na jaře to bylo dobré, vyhráli jsme v mixu celostátní turnaj kategorie B, na celostátním turnaji kategorie A jsme byli druzí, třetí místo jsem obsadila v singlu na áčku i béčku, pak jsem vyhrála i nějaké krajské turnaje. Teď na podzim jsem byla druhá v deblu na áčkovém turnaji, s družstvem jsme obsadili druhé místo v severomoravské oblasti a jen těsně nám unikl postup na mistrovství ČR.
A jak hodnotíš ten mezinárodní turnaj v Českém Krumlově?
V párových disciplínách se mi celkem povedl, s výkonem v singlu ale vůbec spokojená nejsem. Byla jsem rozhozená a nekoncentrovaná, asi zapůsobila nervozita.
Kterého úspěchu si ceníš nejvíce?
Vážím si všech úspěchů, některých i z atletiky, ale těch moc není. Co se týče badmintonu, tak bych zmínila vyhraná áčka v mixu a druhé místo v singlu v béčku. Moc mě těší i výhra na jednom turnaji v deblu nad hráčkami, které jsou se mnou v reprezentaci a na tom turnaji v Českém Krumlově skončily třetí.
V čem vynikáš oproti ostatním hráčkám a na čem bys chtěla naopak zapracovat?
Myslím, že se mi více daří v párových disciplínách než v singlu. Mám celkem dobrou smeč a dlouhé míče zezadu, baví mě hra na síti a ráda hraju vzadu. Také jsem teď zlepšila techniku na síti. Hodně ale musím zapracovat na pohybu, na podání a příjmu, což v pá-rových disciplínách rozhoduje výměnu, na taktice celého zápasu a také na zadním bekhendu. Je toho hodně, v čem se ještě musím zlepšit.
Jsi posledním rokem v kategorii U15, často však hraješ turnaje U17 či U19. Je to pro tebe motivující, nebo spíše demotivující hrát se staršími soupeřkami?
Zase tolik turnajů se staršími jsem neodehrála. Někdy si říkám, že jsem mohla vyhrát, jindy se zase uklidním, že příště to vyjde, vždyť je starší než já. Záleží na tom, jak se mi daří.
Jaké máš plány na příští rok?
Chtěla bych uspět na mistrovstvích republiky a co nejdéle se udržet v reprezentaci. Hlavně být zdravá, to je nejdůležitější. A udělat přijímačky na střední školu.
