K o p ř i v n i c e (dam) - Na svém kontě má řadu kritikou i diváky ceněných filmů. Nyní dokončuje loutkovou adaptaci dalších pohádek z Werichova Fimfára a poměrně nedávno si vybudoval vlastní špičkově vybavené animační studio, ve kterém chce realizovat své mnohdy neskromné umělecké plány. Přestože tvůrce animovaných filmů Aurel Klimt patří do kategorie mladších filmařů, jeho jméno patří mezi českými diváky k nejznámějším. O tom, jaký je život animátora, i o hollywoodských animovaných trhácích se Klimt pro čtenáře Kopřivnických novin rozhovořil ještě předtím, než na Kraťasech uvedl svou kompletní filmografii.
Jste autor animovaných filmů. Cítíte se být víc režisérem, výtvarníkem nebo animátorem?
Nejzásadnější je samozřejmě režie a scenáristika. Ale na každém svém filmu se snažím alespoň část animovat sám, abych měl stále kontakt s tou technologií. Ovlivňuji také výtvarnou podobu filmu, včetně scénografie a podobně. Profesí okolo animovaného filmu je hromada. Mně připadá, že mám výhodu v tom, že tuhle všehochuť dokážu celkem komplexně obsáhnout. Když je někdo jen velmi úzce profilovaný tvůrce a umí jen jednu profesi, tak by v současné době asi v animovaném filmu neuspěl.
Oproti klasickému filmu je práce v animačním studiu asi poněkud samotářská. Jak vypadá štáb tvůrců animovaného filmu?
Když pominu přípravné práce, kde je práce víc a jsou to třeba i externisté, tak během samotného natáčení je těch lidí opravdu málo. Dá se říci, že teď, když dokončujeme natáčení Tří hrbáčů z Damašku pro druhou kolekci Fimfára, pracujeme na tom čtyři. Je to opravdu malý štáb. První půlku natáčení jsem animoval sám, takže to bylo poměrně hektické. Navíc téměř nikdy to není tak, že všechny loutky a rekvizity byly vyrobené před samotným zahájením natáčení. Takže během toho, kdy se určité scény animují, běží výroba pro další scény. A vzhledem k tomu, že větší část této výroby taky nesu já, tak musím část dne dělit mezi animaci a výrobu. Mnohdy jsem dělal i šestnáct hodin denně.
Jak tedy vypadá váš typický pracovní den?
Teď už je to trochu lepší, máme už téměř všechno vyrobeno a také animuji už výjimečně. Teď to vypadá tak, že připravím záběr, dám pokyny animátorovi, doladíme to s kameramanem a pak se věnuji dalším věcem.
Například Tim Burton začínal u Disneyho jako animátor, pak se z něj stal tvůrce hraných filmů a nyní se v Mrtvé nevěstě vrátil zpět k animaci. Neláká vás taky třeba vyzkoušet natočit klasický hraný film?
Já jsem dostal grant a mám téměř jen kladné ohlasy na scénář k filmu Myslivecká odysea, který jsem napsal. To by měl být hraný film kombinující živou akci s triky a animací. Je to celé na pomezí reality a snů. Problém je ten, že je to trikový film a takové patří k nejdražším. Přestože vlastní natáčení by tak drahé být nemuselo, není to kostýmní záležitost, většina záběrů se odehrává v lese nebo někde v hájovně, ale prodražily by to ty trikové záležitosti, které se odehrávají ve zvířecích norách nebo třeba ve vesmíru. Každopádně nevím, kde bych na to teď sehnal odhadem 50 milionů, a slevit na kvalitě rozhodně nehodlám, neboť toho scénáře si opravdu vážím. Výhoda animovaného filmu je v tom, že to může být téměř one man show. S miniaturním štábem se dá vyrobit animovaný film, na jehož kvalitě se omezené prostředky nijak neprojeví, i když to bude trvat dlouho. Takže zatím vyčkávám, až se zlepší situace, jestli mi pomůže mediální zákon nebo nějaký sponzor, který by byl ochotný dát peníze i do takovéhoto projektu. Dnes by se tady měla promítat vaše téměř kompletní filmografie. Je mezi těmi snímky nějaký, ke kterému máte nějaký speciální vztah, ať už pozitivní, nebo negativní, a který z nich vy osobně považujete zatím za svůj nejlepší?
Každý film je hodně jiný, ale dá se říct, že na filmech ‘O kouzelném zvonu’, ‘Pád’ a na ‘Sklárně’ bych až na detaily nevěděl, co udělat lépe. Trošku cítím rezervu ve filmech ‘Fimfárum’ a ‘Franta Nebojsa’ a také ve svých studentských filmech. Ale i ty v sobě nesou energii vzniku a těžko bych je nějak předělal, možná jen technicky by se dala vylepšit, ale to neznamená, že by to bylo pozitivní pro konečný výsledek.
Brzy by se v kinech mělo objevit Fimfárum II - jaké příběhy jsou v tomto filmu a uvažujete o zpracování celé Werichovy knihy?
Kromě těch pěti, které byly v prvním filmu, jsme koupili práva na dalších 8 pohádek a ve druhém dílu budou jen čtyři. Takže je v plánu, že by měla vzniknout jakási trilogie. Filmy by tedy obsahovaly 5 a dvakrát 4 příběhy, a je možné, že by se k tomu přidaly ještě některé z těch drobnějších textů, jako je třeba moje zamilovaná Líná pohádka. Pokud všechno půjde dobře a bude se líbit ‘dvojka’ a myslím si, že se líbit bude určitě, a ten film nám neudělá ostudu, tak vznikne i třetí set. Tím by ta kniha byla, co se větších pohádek týče, zpracována kompletně. Samozřejmě nebudeme sahat do Tří veteránů, kteří jsou již báječně natočeni a navíc by sami vydali na celovečerní film.
V posledních 5 - 6 letech je patrný obrovský nárůst obliby animovaných snímků. Mnohé z nich se stávají nejen kasovními trháky, ale také sklízejí pochvalu kritiků. Co si myslíte o tomto trendu?
Na začátku byly technicky primitivní věci, které byly placaté nejen vzhledem, ale i scenáristicky. Pak přišly filmy jako Doba ledová nebo Shrek, o kterých si myslím, že jsou hodně dobré a mám je rád, a najednou se zjistilo, že lidi na tohle do kin chodí, a s tím přišel obrovský boom. Díky tomu se objevují absolutně nekvalitní, špatné filmy. Je to odpad, který se jen snaží nalepit na ten trend zvýšené obliby animovaného filmu. Je na tom vidět, jak strašně důležitý je pro film kvalitní scénář. To, co dělá Shreka dobrým filmem, je scénář a to třeba bohužel nepochopil Disney, takže dál točí ‘srágory’, jen teď už ve 3D animaci. Tyhle filmy přispívají k tomu, že na animované filmy chodí ochotně i dospělí diváci. My jsme to poznali v případě Fimfára, které bylo velmi úspěšné jako večerní představení pro dospělé.
Tyhle filmy jsou většinou vytvořeny technologií počítačové animace, nekoketujete s myšlenkou zkusit i něco takového nebo je vám to zcela cizí?
Například Fimfárum dvojka je točena digitálně. Minimálně polovinu záběrů točíme na bluescreen a i následné zpracování je digitální. Nebo film Sklárna, který jsem dělal pro EXPO, je také 3D animace. Já se tomu rozhodně nevyhýbám, ale tady v republice vím jen o dvou lidech, kteří by byli schopni 3D animace. Ti ostatní, kteří technologii zvládají, jsou jen pohybovači. Jsou to většinou lidé, kteří se rekrutují z řad inženýrů a programátorů, umějí pohnout objektem z místa A do místa B, ale neumějí mu vdechnout život. To je asi hlavní důvod, proč tady tento typ filmů nevzniká, režiséři by se našli, ale neměl by je kdo naanimovat.
David Macháček
