Capoeira je nejen bojové umění, ale také elegantní sport se spoustou tanečních a akrobatických prvků.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e - Z Brazílie až do Kopřivnice už doputovala capoeira. Vyznavači tohoto unikátního bojového umění se už něco přes měsíc scházejí dvakrát v týdnu v tělocvičně základní školy náměstí. Stále populárnější kombinaci tance, akrobacie a hudby netradiční formy boje tady pod křídly domu dětí vyučuje Dan Škarka.
„Zatím máme dvě skupinky. Jednak děti od první do páté třídy a pak skupinku starších. Zájem mě mile překvapil, už nyní máme 25 členů v obou skupinkách a předpokládám, že ještě přijdou další,“ pochvaluje si zdejší instruktor capoeiry.
Podle Škarky je capoeira úplně pro všechny. „Na capoeiře je to krásné, že si v ní doslova každý může najít to svoje. Když někoho láká akrobacie, tak se víc věnuje jí, pokud si na to někdo netroufá a nemá k tomu dispozice, tak hodně hraje a zpívá a taky mu to může moc dát,“ říká Daniel Škarka. Capoeira totiž zdaleka není jen kontaktní bojové umění, ale celý kulturní fenomén s osobitou filozofií.
Ladné pohyby capoeiry mohou ovšem nezasvěceného diváka zmást, zdání, že jde víc o tanec než o bojové umění, může být velmi klamné. „Dá se to rozhodně využít i k sebeobraně, je tam poměrně hodně kontaktních technik, záleží na tom, jakou má člověk povahu. Ale různé kopy a páky, které capoeira nabízí, mohou být velmi účinné,“ říká Škarka. On sám je bývalý kickboxer, kterému capoeira učarovala teprve poměrně nedávno, a jak říká, právě také tím, že jde nejen o sport, ale celou filozofii.
Capoeira má koneckonců také velmi pohnutou historii. Vyvinuli ji afričtí otroci, kteří byli v průběhu kolonizace zavlečeni do Brazílie.
Lidé se dnes přou, zda capoeira vznikla jako metoda boje s utlačovateli či zda šlo o způsob boje, který praktikovali černí otroci k vyřizování účtů mezi sebou. Každopádně zákaz capoeiry ji vytlačil až na okraj společnosti. Až ve třicátých letech minulého století začala renesance a s ní rostoucí obliba tohoto sportu. Capoeira byla dokonce v sedmdesátých letech označena za brazilské národní bojové umění a od té doby se rychle šíří také po světě. V Evropě se tento sport začal prosazovat před patnácti lety, u nás má historii dlouhou asi osm let. Capoeira dnes má celou řadu škol, ta, která je vyučována v Kopřivnici, je školou Candeais. „Neklade takový důraz na bojovnost, ale spíš na to, aby byla na pohled pěkná a ladná,“ naznačil specifika Candeais Škarka.
Existuje ale prý aspoň jedna vlastnost, kterou by měli mít všichni, kdo se věnují capoeiře, a tou je trpělivost. „Každý toho chce umět za rok hrozně moc, ale i po pěti letech je člověk úplně na začátku,“ říká Škarka. On sám se tomuto umění věnuje tři a půl roku a jeho pás zdobí žlutozelená šňůra, která označuje teprve třetí nejnižší z celkem patnácti úrovní zvládnutí capoeiry.
David Macháček
