Lenka Masná

Kopřivnice (cab) – Účastnice mistrovství Evropy do 22 let, třikrát startovala na halovém mistrovství Evropy i mistrovství světa, pod otevřeným nebem byla třikrát na ME a dvakrát na MS a v roce 2012 běžela na olympijských hrách v Londýně. Toto je vizitka kopřivnické rodačky Lenky Masné, jedenatřicetileté atletky specializující se na běh na 800 m. Vloni ji potkalo zranění, ze kterého se dostávala téměř rok, což jí znemožnilo kvalifikovat se na vrcholné akce, včetně OH v Brazílii.

Co jste měla za zranění a jak dlouho trvala léčba?

Vloni v červnu mě začala bolet Achillova šlacha. V říjnu se zdálo, že je v pořádku, tak jsem odjela na soustředění do hor. Bohužel jsem si na téže noze natrhla šlachu v chodidle (plantární fascii) a léčba se protáhla až do února letošního roku. Když se vše zase dalo do pořádku, odjela jsem opět na soustředění do Maroka, ale bohužel, tím jak byla přetěžována pouhou chůzí druhá noha, tak se na ní stalo totéž. Možná tam byla i nějaká únavová zlomenina a kvůli tomu se propadla příčná klenba.

Předpokládám, že běhat jste nemohla. Jakým jiným fyzickým aktivitám jste se tedy věnovala a dalo se jimi udržet v kondici?

Běhat jsem nemohla, ze začátku jsem přes oteklou nohu neobula ani botu a chůze první týden nepřipadala v úvahu. Takže 14 dní následoval úplný klid a 4hod. léčebné procedury u pana Barny. Pak jsem mohla začít plavat a běhat v bazénu (kde jsem byla nadnášená vestou a nedotýkala se dna), mohla jsem i v sedě posilovat a později s upraveným šlapátkem na rotopedu i jezdit, časem jsem začala běhat na antigravitačním běhátku.

Kdy jste se vrátila k běhání a už jste fit?

K běžeckému systematickému tréninku jsem se vrátila letos 7. června. Dle lékařů budu nohu cítit ještě půl roku, v tuhle chvíli už ale absolvuji tréninky bez bolesti.

Máte za sebou sedm závodů. Jaký z nich máte pocit?

Začala jsem závodit po 14 dnech běžeckých tréninků, kondici jsem nahnala na rotopedu, v posilovně, ale nic nenahradí běžecký trénink. Závody se vyvíjejí přímo úměrně tomu, co trénuji. Spokojená jsem až s posledními třemi závody, kdy se už do toho začínám dostávat.

Je to pro vás těžké se psychicky srovnat s tím, že ty časy jsou teď horší, než na jaké jste byla zvyklá?

Není to pro mě psychicky těžké se srovnat s výkony. Odpovídají tomu, co jsem stihla naběhat. Když se tréninkově dostanu tam, kde jsem bývala, i ty výkony budou zase jinde. Samozřejmě když bude zdraví.

Máte ještě nějaké plány na tuto sezonu nebo se už spíš soustředíte na tu další?

Tuhle sezonu chci ještě dozávodit, měla bych startovat koncem měsíce ve Švédsku a Itálii, v září mě čeká finále extraligy. Chybí mi po tom výpadku kvalitní tréninky a ty mi nahrazují závody. Lépe se pak dostanu do temp, které zařadím do tréninku na podzim a nebudu muset začínat úplně od začátku.

Pořád bude osmistovka vaší top disciplínou?

Ano, zatím nic měnit nechci.

Na olympiádě v Riu jste bohužel startovat nemohla, ale chtěla byste ještě jet za čtyři roky do Tokia?

Určitě svou přípravu budu směřovat k další olympiádě v Tokiu. Když bude zdraví, nevidím v tom žádný problém. Věková hranice vrcholových sportovců se už dávno posunula dále.