Pavel Šporcl a klavírista Petr Jiříkovský hráli kopřivnickému publiku Mozartovy a Dvořákovy sonáty.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e – Netypická provozovna obohatila na začátku minulého týdne nabídku zdejších Kasáren. Místní malíř Zoltán Kiss si právě tam otevřel prodejní galerii a malířský ateliér.



„Zatím jsem maloval doma, ale když dělám větší formáty, je problém s místem. Navíc barvy taky páchnou a máme doma děti, takže mě manželka se stojanem vyhodila, a já hledal ateliér, kde bych mohl malovat,“ směje se Zoltán Kiss. To, v jaké budově zakotvil a že svou galerii i nazval ’Kasárna’, má překvapivou pointu. Právě v kasárnách, ale těch opravdových, měl Kiss svůj první opravdový ateliér. „Na vojně jsem maloval obrazy pro důstojníky. Měl jsem k dispozici místnost, nemusel jsem ani chodit cvičit a maloval jsem. Navíc tam bylo i dobré pití, takže to byla opravdu pohodička,“ vzpomíná malíř, který nikdy neprošel žádným odborným školením a neabsolvoval ani lidovou školu umění.



„Jsem malíř samouk, ale v naší rodině malovali všichni, děda, jeho otec i moje matka. Dědíme to z generace na generaci, i moje dcera už začíná malovat, asi to máme v genech,“ tvrdí Zoltán Kiss. On sám se v drtivé většině věnuje malbě olejem na plátno, jiné techniky omezil na minimum. Co do námětů, je jeho záměr nezvykle široký. Sám tvrdí, že jej nejvíce zajímá surrealismus. Maluje obrazy, které jsou viditelně ovlivněné Dalího stylem v době okouzlení akademismem, ale i naprosto jinak stylově orientovaná plátna.



„Nechci se zařazovat do nějaké škatulky. Maluju všechno, co mě baví. Od zátiší, přes reálné i snové krajinky, až po portréty. Maluji třeba i kopie slavných obrazů. Je to pro malíře velká škola. Kopíroval jsem Dalího Tristana a Isoldu a další slavná plátna,“ říká Zoltán Kiss.



Kiss, který poté, co skončil své zaměstnání v Tatře, začal malovat daleko intenzivněji, a i proto musel hledat prostory, kam by se se svým koníčkem a nyní i obživou poděl. To, že není jeho galerie někde více na očích, netypickému podnikateli příliš nevadí, chce mít totiž také dostatek klidu na malířskou práci. „Tahle místnost je pro ateliér takřka ideální. Má vysoké stropy a okno na západ,“ říká malíř. Zatím ve své minigalerii vystavuje především svoje obrazy, ale nebrání se tomu vystavovat a nabízet i díla jiných umělců, mohou jej prý bez problémů kontaktovat. V budoucnu by totiž rád výstavy ve svém maličké galerii pravidelně obměňoval.



David Macháček