Alois Jalůvka
Dne 21. srpna se přes všechny útrapy, které mu osud postavil do cesty, dožil krásných 95 let Kopřivničan Alois Jalůvka, který se na jaře roku 1943 zúčastnil bojů čs. vojenské jednotky u Sokolova. Jeho cesta k čs. polnímu praporu, který se zúčastnil bojů u Sokolova, nebyla jednoduchá a snadná. Do okupace Kopřivnice v roce 1938 pracoval v Tatře jako zámečník. Protože se mu nelíbily nastolené poměry a nechtěl pracovat pro fašistické Německo, dohodl se se svými přáteli na odchodu do zahraničí. Hranice přešli bez potíží 23. 4. 1939 do Jablunkova a dále autobusem do Krakova, kde se shromážďovali českoslovenští vojáci, kteří jako on nesouhlasili s okupací a odcházeli do zahraničí bojovat za znovuobnovení ČSR. Poláci naše vojáky nechtěli přijmout do své armády, protože se báli politického konfliktu s Němci. Jediný stát, který je chtěl přijmout do svých služeb, byla Francie, ale jen do cizinecké legie. Tam Jalůvka nechtěl vstoupit, a tak se rozhodl s dalším Kopřivničanem Janem Hrčkem, že se pokusí o přechod do SSSR.
Po přechodu hranic byli zadrženi sovětskými vojáky a uvězněni. Ve vězení obdržel na čtvrtce papíru bez řádného soudu rozsudek, že je odsouzen za ilegální přechod hranic SSSR na 3 roky na nucené práce do pracovního tábora. Tento tábor byl asi tisíc kilometrů severovýchodně od Moskvy. V táboře žil za hrozných, až nelidských podmínek. Onemocněl zde malárií, dlouho se potácel v horečkách, ale nakonec se uzdravil. Jediným způsobem, jak se z tábora dostat, bylo přihlásit se do tvořícího se 1. čs. praporu. Po nástupu byl nejdříve poslán na ošetřovnu, aby se doléčil z malárie. Pak byl zařazen do kulometné roty. Po výcviku prodělal přesun na frontu. Nejdříve vlakem do Ostrogožska. Následoval pěší přesun do 390 km vzdáleného Sokolova. Jím vedené kulometné družstvo vybudovalo zde palebné postavení a připravilo se k boji. Ráno 8. 3. 1943 zahájili Němci útok. Když kulomet zahájil palbu, Němci se na něj zaměřili a postavení dostalo přímý zásah. Kulomet byl zničen a Jalůvka byl raněn. Zdravotníky byl odvezen na ošetřovnu a pak do nemocnice. Po vyléčení byl přeložen k týlové službě. Po návratu do vlasti působil nějakou dobu jako voják z povolání. Protože nebyl členem KSČ, byl propuštěn do zálohy a pracoval v různých povoláních až do důchodu. V roce 1968 po obsazení ČSR sovětskými vojsky projevil opět svou statečnost a na protest proti okupaci vrátil všechna svoje vyznamenání.
Od té doby žije v soukromí ve společnosti své dcery.
ZO ČSBS Kopřivnice