Airfare

K o p ř i v n i c e (dam) - Mladá kapela Airfare v pátek večer ve velkém sále kulturního domu potvrdila svou pozici ohlášené hvězdy prvního festivalu Kopr Music City.

Kvarteto mladíků po celou dobu svého vystoupení dokazovalo, že jde nejen o skupinu velmi dobrých muzikantů, ale i showmanů, jednoduše milujících rock’n’roll. Jejich koncert připomněl atmosférou i přístupem k muzice dřevní doby žánru, kdy byly na vrcholu jeho dnes už přestárlé ikony a přitom nikde ani známka po nějaké nepatřičné archaičnosti. Kapelu, kterou tvoří Tomáš Vitásek (basová kytara), Lukáš Chromek (kytara) a bubeník Richard Scheufler, dal dohromady Čechoameričan Thomas Lichtag (kytara a zpěv). Syn Steva Lichtaga, původně herce a muzikanta známého především coby filmaře, který jako první natočil velkého bílého žraloka bez ochranné sítě, po koncertě Kopřivnickým novinám poskytl krátký rozhovor.

Jak jste se jako Airfare dali dohromady? Klasicky jste se někde potkali a začali spolu hrát, nebo ke vzniku kapely vedla jiná cesta?

Určitě to nedal dohromady nikdo jiný, vytvořili jsme kapelu sami. Začalo to tak, že jsem získal číslo na basáka Tomáše Vitáska od kamarádů tady na Moravě. Zavolal jsem mu, setkali jsme se v pivovaru a rozhodli jsme se dát dohromady kapelu. Pak jsme různě selektivně vybrali ostatní hráče. Nebylo to tak, že by se dala dohromady parta kamarádů a začala hrát. Já nejsem odsud, takže by to vlastně ani moc nešlo. Ale zbytek kapely se spolu znal už před mým příchodem. Už spolu hráli v různých projektech, jamovali a podobně. Než jsme se dali dohromady jako kapela, chvíli to trvalo, protože každý měl rozjeté jiné své projekty, a až časem všichni došli k rozhodnutí, že se víc budou soustředit na Airfare.

Spousta českých kapel, které zpívají anglicky, si stěžuje, že je to handicapuje například v obsazování v rádiích, je to i váš případ? Pociťuješ anglické texty jako určitou brzdu v tomto směru?

Určitě si myslím, že na tom něco bude, protože, když jsme měli písničku v rádiu, tak si většina lidí myslela, že jsme zahraniční kapela, a ani je nenapadlo, že jsme vlastně z Česka. To, že nás měli za zahraniční skupinu, bylo dobré v tom, že si řekli: „Whow, zase něco dobrýho!“ Ale zase na druhou stranu, když zjistili, jak se věci mají, tak byli trošku překvapení a možná i zklamaní, že nezpíváme česky. Češi potřebují češtinu, aby se mohli chytnout textů, protože hudba je padesát procent a text dalších padesát procent, až dohromady to tvoří celou písničku.

Zkoušeli jste udělat nějakou písničku v češtině?

Už jsme nad tím uvažovali, dokonce se nás pár lidí ptalo, proč jsme to nezkusili a že bychom to měli udělat. Já jsem teda napsal jednu písničku v češtině, ale to není nic, co by se hodilo pro tuto kapelu. Byla to spíš taková sranda. My si všechno rádi děláme sami. Nemáme lidi, kteří by nám psali texty, a lidi, co by pro nás dělali hudbu, na rozdíl od řady kapel, které jsou možná víc vidět. My jsme se rozhodli, že se do toho pustíme sami a že se trošku naučíme, jak hudbu psát a zpracovávat. Jestli se pustíme do skládání písniček v češtině, opravdu neumím říct. Možná. Uvidíme.

Jak je to u vás s tvorbou? Je to kolektivní práce ve zkušebně, nebo vždycky někdo z vás už přijde s hotovou skladbou?

Je to různé. Některé věci jsme napsali ve dvou, ale většinou to funguje tak, že každý přinese nějaký nápad a pak je nějak poskládáme dohromady. Je to zhruba tak, že někdo má nápad třeba na sloku a někdo na refrén, a pak vlastně náhodou zjistíme, že to jde docela dobře dohromady. Některé věci píšeme jako kapela dohromady, ale metody jsou různé. Někdy začínáme od bicích, přidáme basu a pak kytary a zpěv, ale jiné věci zase začínají z druhé strany od zpěvu.

Zvláštností Airfare je snaha natáčet muziku analogovou technologií. Proč jste se tak rozhodli v době, kdy se drtivá většina hudby točí digitálně?

Je to tak, že hodně lidí na to má různé názory. I lidé, co pracují ve studiích, tvrdí, že se rozdíl mezi digitální a analogovou nahrávkou vlastně nedá poznat. Ale já si to nemyslím. U rockových kapel, které hrají takový ten starší styl a natáčí na analog, tak je to podle mě na výsledku hned poznat. Taky znám kapely, co natáčejí třeba jenom kytary na analog a zbytek do digitálu a následně to smíchají. My jsme s tím moc neexperimentovali, prostě jsme se jen rozhodli, že to budeme dělat stejně jako staré kapely do magnetofonových pásů. Je to hodně o penězích, protože ty analogové pásy nejsou vůbec levná záležitost a taky není jednoduché je vůbec sehnat, ale podle nás to stojí za to.

David Macháček