Kopřivnický hřbitov
„Když se chce Kopřivničanům tuze, tuze spát, přicházejí si sem odpočinout. Naposled přejdou či přejedou okolo restaurace Heisigovy, naposled překročí lesklé koleje, které utíkají do dalekého, kouzelného světa a krásná, smutná zahrada je přijme do náručí. Proto se v Kopřivnici o tom, kdo zemře, říká: Už je za Haizigem, nebo Už je za štreku“ Takto poeticky líčí kopřivnický hřbitov neznámý autor Hřbitovní meditace.
Kopřivničtí nebožtíci se od nepaměti pochovávali na malém hřbitově u starého dřevěného kostela. Ten však rozrůstající se Kopřivnici přestal koncem 19. století stačit a objevují se dokonce zprávy o vykopávání dosud nezetlelých těl, aby uvolnila místo nově zesnulým. Tento naléhavý problém se rozhodl obecní výbor vyřešit začátkem roku 1889 založením nového hřbitova. Kvůli hygienickým důvodům však nebylo jednoduché najít vhodné místo, a tak byl pozemek pro jeho stavbu schválen komisí vyslanou c. k. hejtmanstvím v Novém Jičíně až napotřetí. Původně se zamýšlelo zřídit hřbitov při nově plánovaném chrámu, nakonec však v listopadu 1891 bylo rozhodnuto zakoupit pozemek od obchodníka Jana Bučka za 500 zlatých. A protože ani tento pozemek nebyl svou rozlohou shledán dostačujícím, byl v květnu následujícího roku přikoupen další pozemek od Jana Glose za 265 zlatých. Oba pánové si navíc vymohli hrobová místa na věčné časy pro své rodiny.
Základní kámen nového hřbitova byl slavnostně položen 15. června 1892. Samotná stavba byla svěřena novojičínskému staviteli Heinrichu Czeikemu, který pozemek odvodnil, postavil obvodovou zeď a umrlčí komoru. Protože byl terén na dolním konci hřbitova níže než železniční trať, musela se podle předpisů provést násypka, aby se terén zvýšil alespoň na úroveň dráhy. Dominantou nového hřbitova se stal mohutný centrální kříž, postavený kamenickým mistrem Lichtblauem z Příbora na podzim 1892, kdy byla stavba hřbitova s největší pravděpodobností také dokončena. V neděli 19. března 1893 o druhé hodině odpolední se z dřevěného kostela sv. Bartoloměje vydal početný průvod obyvatel, představitelů obce a nejrůznějších spolků na nový hřbitov. Zde proběhlo kázání a poté farář Josef Dostál posvětil hřbitov i centrální kříž. Celá slavnost byla zakončena modlitbami.
V říjnu 1892 bylo rozhodnuto pochovávat na hřbitově pouze katolické křesťany. V listopadu však došlo k ústupku a uvnitř hřbitova bylo vyhrazeno místo pro nekatolíky a nepokřtěné děti. V květnu následujícího roku byly stanoveny poplatky 1 zlatý za hrob dospělého a 50 krejcarů za hrob dítěte. Hrobníkovi se platily 2 zlaté za kopání velkého hrobu a 1 zlatý za malý hrob. Navíc byly hroby rozděleny do tří tříd podle délky trvání. Za místo zakoupené na věčné časy se platilo 10 zlatých, za místo zakoupené na dobu, dokud trvá rodinné jméno, se platilo 6 zlatých a za hrob na 20 let poplatek činil 2 zlaté a 50 krejcarů. Prvním pochovaným byl podle záznamu hřbitovního deníku Jan Polášek z č. p. 157, jehož pohřeb proběhl 13. června 1893.
Na starém hřbitově od té doby již nebylo povoleno pochovávat, s výjimkou rodinných hrobek Šustalů a Rašků a hrobového místa zakoupeného Janem Stiborkem. Nový hřbitov byl v roce 1923 dále rozšířen a počátkem 30. let se plánovala výstavba kolumbária. Počátkem 80. let minulého století došlo k dalšímu rozšíření hřbitova a v areálu byla postavena smuteční a květinová síň, nedaleko níž byla instalována plastika růže akademického sochaře Gajdy.
Ondřej Šalek,
Muzeum Fojtství
