V září letošního roku si připomínáme stoleté výročí slavnostního otevření nově postavené německé školy v Kopřivnici. Ta je dnes součástí komplexu budov Základní školy Milady Horákové na ulici Obránců míru. Počátky německého školství zde však nacházíme již koncem 19. století.
Ještě v roce 1869 žili v Kopřivnici jen dva příslušníci německé národnosti. Rozvoj Šustalovy továrny způsobil příchod nových pracovních sil, mezi nimi také Němců, kteří v továrně zastávali především odborné a úřednické funkce. V roce 1891, kdy se továrna přeměnila na akciovou společnost s centrem ve Vídni, jich zde žilo již více než 150 a jejich počet dále narůstal. Byla to právě továrna, kdo 1. listopadu 1892 otevřel pro děti svých zaměstnanců soukromou jednotřídní německou školu. Nacházela se v tovární kolonii, v budově č. p. 239, původně postavené jako ubytovna pro dělníky.
Jejím správcem se stal sedlnický rodák Gustav Leicher, který se během svého čtyřicetiletého působení v Kopřivnici vypracoval až na pozici řídícího učitele. Mimo to byl také kopřivnickým radním, členem právního odboru a místní školní rady. Leicher úzce spolupracoval s vedením továrny a jejich snahy o rozvoj německé školy provokovaly Čechy do té míry, že ve školské otázce vzplálo národnostní soupeření, jež se projevilo především v přetahování žáků a snahou o výstavbu školních budov.
Německou školu navštěvovalo také mnoho českých dětí, ačkoli mnohdy ani neuměly německy. Továrna, ve snaze navýšit počet žáků, dávala dětem oblečení a pamlsky. Přesvědčovala také své zaměstnance, aby zapsali děti do tovární školy, což mnoho z nich učinilo, v obavách o ztrátu zaměstnání. V německé škole však platili poměrně vysoké školné. Česká obecná škola proti přestupování žáků zakročila tím, že také začala nadělovat oblečení a pamlsky a navíc školné úplně zrušila. Obratem školné zrušila také továrna, ale ztrátu si vynahradila zvýšením nájmu v továrních bytech. Při německé škole fungovala také německá mateřská školka, která vznikla jako vůbec první v Kopřivnici. Protože ji navštěvovaly také české děti, zřídila i obec urychleně českou školku.
V roce 1901 došlo z rozhodnutí zemské školní rady k prohlášení německé jednotřídky veřejnou školou, což znamenalo, že její správa přešla na obec. Ta musela pro školu zajistit potřebné prostory a financovat její provoz. Proto se obec zavázala pro školní rok 1903/1904 postavit novou školní budovu. Do doby, než se vyřeší její definitívní umístění, poskytla továrna místnosti a vybavení po své privátní škole.
Hned v prvním roce provozu veřejné německé školy se vyskytly další spory ohledně českých dětí. Škola tehdy měla již více než 200 žáků, mezi nimi také větší počet dětí české národnosti a také dětí, jež nedosáhly zákonem stanoveného věku šesti let. Místní školní rada proti tomu neúspěšně protestovala. Obdobné spory se pravidelně opakovaly v následujícím čtvrtstoletí, přičemž se česká školní rada dožadovala navrácení českých dětí do české školy. Kvůli velkému počtu žáků došlo od roku 1902 k rozšíření německé školy na trojtřídní. Ve stejné době továrna založila také německou pokračovací školu pro učně německé národnosti. Navíc v roce 1907 v Kopřivnici vznikla samostatná německá školní rada, a Němci si tak řídili správu škol sami. Nedlouho poté se Kopřivnice stala smíšenou obcí s německou menšinou přesahující hranici 20% obyvatelstva, což v roce 1910 přineslo zavedení dvojjazyčného úřadování. Kopřivnice tak na určitou dobu ztratila svůj výlučně český charakter.
Ondřej Šalek, Muzeum Fojtství
Prameny: Státní okresní archiv v Novém Jičíně, Archiv Muzea Fojtství
