Výsledek první světové války zastavil rozmach německého školství v Kopřivnici. Hned po vzniku samostatné Československé republiky přestoupilo do české školy 68 dětí. V roce 1919 byla v budově německé školy umístěná jedna česká třída, která zde setrvala až do roku 1938 a sloužila pro prvňáčky z kolonie a dolního konce. Počet žáků německé školy totiž poklesl natolik, že pro výuku stačily jen tři učebny. V roce 1920 ji navštěvovalo 171 dětí a poté co jejich počet klesl pod 100, došlo v roce 1934 v rámci úsporných opatření ke sloučení dvou tříd, takže německá škola dále působila jako dvoutřídní.
Navíc v roce 1924 přišlo nařízení sloučit českou a německou školní radu působící do té doby samostatně. Proti tomu se Němci rozhodně postavili a celou záležitost dovedli až ke správnímu soudu v Praze, ten však stížnost zamítl. Němci se z této nevýhodné situace snažili dostat tím, že žádali, aby se německá škola přeměnila na menšinovou pod správou státu, což nebylo možné, protože budova patřila obci a vázla na ní hypotéka. Naopak se začalo jednat o zabrání této budovy pro českou školu a přesunutí německé školy do budovy u kostela. Tento návrh vyšel od sociálně demokratické strany, která měla mnoho zastánců v dělnické kolonii a prosazovala požadavek, aby jejich děti navštěvovaly nejbližší školu a nechodily do vzdálenějších škol u kostela a fary. Tuto aktivitu doprovázel také návrh na zřízení dvou samostatných smíšených českých obecných škol, proti čemuž se postavil tehdejší správce české obecné školy Karel Perna v obavách o její suverenitu. Do celé záležitosti však zasáhl daleko prozaičtější fakt, a to nedostatek finančních prostředků na rekonstrukci školních toalet, které by v případě smíšených škol musely být rozděleny na chlapecké a dívčí.
V meziválečném období se až několik drobných konfliktů vytratila síla předchozích bojů a obě národnosti v rámci možností dobře spolupracovaly. Tolerance české většiny se projevila mimo jiné v tom, že německá škola až do roku 1932 užívala razítko s nepovoleným názvem obce Nesselsdorf. Ve stejném roce došlo k výměně nápisu „Deutsche Volksschule“ ve štítu budovy za český „Německá a Česká obecná škola“. Tomu se bránil zejména Bedřich Stříž, který v roce 1930 nahradil ve funkci řídícího učitelé Gustava Leichera.
K obratu ve vztazích došlo ve druhé polovině 30. let, kdy se řídícím učitelem německé školy stal Hartwig Bönisch, kterého v roce 1941 vystřídal Maxmilian Wodzik, Oba byli během okupace spojení s nacistickou mocí a s vedením kopřivnické NSDAP. Paradoxem je, že za první světové války je údajně z ruského zajetí zachránili českoslovenští legionáři a vzali je s sebou, ačkoli sami v legiích nebyli. Bönisch přišel do Kopřivnice v roce 1921, když Leicher prosadil jeho nástup na německou školu, poté co přinutil odejít učitelku Maizlikovou. Hartwig Bönisch byl ještě před připojením Kopřivnice k německé říši znám svou protistátní činností.
Max Wodzik se do Kopřivnice dostal až po mnichovském diktátu jako vystěhovalec z Jablůnkovska, kde působil na polsko-německé škole. V listopadu 1938 se stal řídícím učitelem české obecné školy v Kopřivnici, kde si svým chováním získal u českých učitelů hlubokou nedůvěru. Poté, co v roce 1941 převzal po Bönischovi, jenž se stal ředitelem německé učňovské školy, vedení německé obecné školy, změnil si své příjmení na Steinhauser. V NSDAP se vypracoval až na pozici místního správce po smutně proslulém nacistovi Holkovi. Jako takový měl rozhodující vliv při správě obce.
Blížící se fronta způsobila v lednu 1945 uzavření kopřivnických škol, kam se nejprve nastěhovali uprchlíci z Polska a po nich vojáci. Německá škola se přestěhovala do budovy automobilky, kde vyučování pokračovalo až do 19. března 1945, kdy došlo k uzavření všech škol v okrese. Při evakuaci zlikvidoval Wodzik dokumenty školy, až na některé třídní katalogy, plány budovy a část spisů. Tím se po 53 letech uzavřela historie německého školství v Kopřivnici.
Ondřej Šalek, Muzeum Fojtství
Prameny: Státní okresní archiv v Novém Jičíně, Archiv Muzea Fojtství
