Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Zřícenina hradu Šostýna - foto Ladislav Renner

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 10/2019 ze dne 14.03.2019

Trojice hrdinů knihy projela Evropou, aby vyzkoušela Meteor

(Počet zobrazení: 38)
Kopřivnice - Útlou humoristickou knížku Tři muži v automobilu pokřtil Miroslav Macek na půdě Technického muzea Tatra. Část děje jeho třetího beletristického titulu totiž bývalý politik, stomatolog, ale jak sám tvrdí, především zahradník, který po večerech trochu víc píše, zasadil právě do Kopřivnice a souvisí s úsvitem zdejší automobilové výroby.

„Musím se vám omluvit za jednu věc. Při přepisování mi v německém názvu Kopřivnice Nesselsdorf vypadlo jedno es, takže v knize se objevuje Nesseldorf. Strašně mě to mrzí, ale bohužel si této chyby nevšimla ani korektorka ve vydavatelství, a tak to v té knize zůstalo. Jediné, co s tím teď můžeme společně udělat, že budeme tu knihu propagovat, aby se dobře prodávala, a v dotisku to už opravím,“ řekl hostům slavnostního křtu Miroslav Macek, který si mezi připíjením sektem na úspěch románu a podepisováním do knížek našel několik minut i na krátký rozhovor pro Kopřivnické noviny.

Co bylo dřív? Rozhodl jste jako první o tom, že tři muži pojedou v automobilu, a pak jste vybíral cíl jejich putování, nebo to bylo naopak?

Bylo to naopak. Nejdřív jsem si vybral lokaci a pak jsem je sem do Kopřivnice poslal.

Proč právě Kopřivnice?

Dlouho jsem uvažoval, za čím by hrdinové knihy mohli jet z Anglie doprostřed Evropy, abych popsal jejich cestu z Anglie přes celé Německo a Čechy, od německých hranic až na Moravu. Dlouho jsem váhal, až jsem přišel na nápad, že se Harris v Londýně seznámí s hrabětem Pöttingem, který byl prezidentem 1. Vídeňského autoklubu a kterému Kopřivničtí věnovali první vůz Präsident a pojmenovali ho po něm. Právě on měl být tím, kdo trojici přátel přesvědčil, aby se jeli podívat právě sem a projeli se druhým v Kopřivnici vyrobeným automobilem Meteor.

Žánrem vaší knihy je humoristická próza, kde určitě není zásadní historická věrnost, proč jste věnoval takové úsilí rešerším a vůbec historické přesnosti reálií v textu?

Prostě mi to nedalo. Domníval jsem se, že by bylo hrozně nefér si vymýšlet tam, kde jsou reálie dané. Mohu říci, že drobnosti, o kterých by si člověk řekl, že to musí být jednoduché si je zjistit, mi daly pořádnou práci. Kupříkladu jsem zjišťoval, jestli v Anglii té doby mohli psi jezdit vlakem nebo ne. Strávil jsem tím asi deset dnů, než jsem přišel na to, že mohli jezdit třetí třídou, ale ne první a druhou. A protože hlavní hrdinové byli gentlemani na úrovni a nemohli pochopitelně cestovat třetí třídou, tak museli Montmorencyho nechat doma. Ty rešerše a příprava byly kruciální, pak už se to psalo mnohem lépe.

Je to už druhá kniha, kterou píšete jako někdo jiný. Co potřebuje autor k tomu, aby do sebe nasál styl někoho jiného a začal přemýšlet, především vyprávět jako spisovatel, na jehož dílo navazuje?

Dvě věci. Jednak musí mít tu původní knihu hrozně rád a znát ji téměř nazpaměť. Což pro mě jak u Saturnina, tak Tří mužů ve člunu bezezbytku platí. Já vždycky říkám, že kdybych si měl na pustý ostrov vzít jen jednu jedinou knihu, tak by to byli právě Tři muži ve člunu. Protože to je velice moudrá kniha, kde je za tím humorem spousta životních ponaučení. A jak se vložit do toho stylu? To se člověk nesmí nutit. To se prostě během toho psaní musím tím Zdeňkem Jirotkou nebo Jeromem Klapkou Jeromem stát. Potlačit v sobě své vlastní psaní a stát se na pár hodin někým jiným.

Jsou Tři muži v automobilu lokální záležitostí, nebo se uvažuje o tom, že by se to zpětně mohlo zase přeložit do angličtiny, aby si je mohli přečíst i fanoušci původních dvou knih?

Saturnin se vrací by se mohl přeložit tak maximálně do slovenštiny, byť původní Jirotkova kniha vyšla v němčině, ale ne s velkým úspěchem, protože málo platné, to je skutečně humor ryze český. Ve Třech mužích v automobilu je ale humor anglický a snažil jsem se ho důsledně dodržovat. Navíc v knize jsou anglické a německé reálie té doby. Cesta z Hamburku přes Berlín, Drážďany, přes Ústí nad Labem do Prahy z toho dělají knihu, která by mohla být zajímavá i pro německý trh. Navíc se to odehrává zrovna v době, kdy Německo bylo na vysoké úrovni a vysoce hodnocené, takže by to ty Němce mohlo i potěšit.

Na závěr už jen poslední otázka, pokud to tedy neprozradí příliš z děje knihy. Jak se vašim knižním hrdinům líbila ona vysněná projížďka kopřivnickým Meteorem?

Neuvěřitelně!

David Macháček



Tiskové zprávy

RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS