Město Kopřivnice - Kopřivnické noviny ze dne 09.05.2019 - Na pomníku padlých přibylo dalších sedm obětí druhé světové války
Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
logo Facebook Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Muzeum Fojtství - foto STUDIO TRINITY, s.r.o.

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 18/2019 ze dne 09.05.2019

Na pomníku padlých přibylo dalších sedm obětí druhé světové války

(Počet zobrazení: 96)
Při oslavách stého výročí založení Československé republiky vloni 27. října byla na pomníku padlých v Kopřivnici slavnostně odhalena pamětní deska dalším zbývajícím sedmi obětem nacistické okupace. Návrh na její odhalení podal Milan Chalupa, který rovněž zpracoval pro tento účel stručné životopisy těchto obětí. Milan Chalupa, který se dlouhodobě zabývá historií domácího odboje, rovněž dříve zpracoval podrobnější životopisy těchto obětí a jejich úplné znění je možné najít v jeho knížce „Odboj za nacistické okupace a oběti druhé světové války“, která je stále k prodeji v informačním centru a v knihkupectví Pohoda. Dnes, v období oslav výročí ukončení druhé světové války, uveřejňujeme alespoň základní údaje o těchto místních obětech.

Karel Kött se narodil 23. srpna 1906 v Příboře–Klokočově. Pracoval jako soustružník kovů v automobilce závodů Tatra. V době okupace bydlel v Kopřivnici v domku na samotě za hřbitovem. Od podzimu 1943 poskytoval dvěma štramberským partyzánům úkryt. Ale gestapo 9. března 1944 domek obklíčilo. Partyzánům se podařilo uprchnout do Tiché, ale zde při přestřelce byl jeden těžce zraněn a druhý se zastřelil. Ještě téhož dne byl Karel Kött gestapem zatčen, surově vyslýchán a bit, až 19. března svým poraněním v Opavě podlehl. Po něm zůstaly tři nezletilé děti. Také jeho manželka Marie byla 27. března 1943 zatčena a vězněna do konce války. Köttovo jméno je na pamětní desce obětí fašismu z řad tatrováků.

Jan Kuchař se narodil 8. ledna 1888 v Kopřivnici. Po absolvování učitelského ústavu v Příboře začal od roku 1908 vyučovat na chlapecké škole v Prostějově. Za 1. světové války sloužil na italské frontě. Když byl v lednu 1918 zajat, přihlásil se do československých legií. Službu v čs. vojsku ukončil 30. září 1919. Vrátil se do Prostějova, kde vyučoval na různých školách. Ihned po zřízení protektorátu se účastnil odbojové činnosti. Vysílací stanicí ředitele Hajného v Těšeticích podával zprávy z vojenské oblasti a veřejného života. Dne 16. prosince 1941 byl zatčen a následně odsouzen stanným soudem. Zemřel v koncentračním táboře Mauthausen dne 2. dubna 1942. Jan Kuchař byl ženatý a otcem tří dětí. Jeho jméno je na pamětní desce popravených učitelů v Brně na Moravském náměstí a na I. škole chlapecké v Prostějově. Rovněž jedna z prostějovských ulic nese jeho jméno. Dne 8. července 1946 mu byl udělen Československý válečný kříž 1939.

Bedřich Linhart se narodil 11. listopadu 1914 v Trojanovicích. Později bydlel v Kopřivnici, kam se přestěhoval se svými rodiči. Po vypuknutí občanské války ve Španělsku v roce 1936 se neúspěšně pokoušel o vstup do interbrigády na pomoc Španělské republice. V říjnu 1938 se společně s Vlastimilem Galiou neúspěšně snažil dostat do Sovětského svazu a potom v lednu 1939 do Finska. Posléze se jim podařilo dostat se v květnu 1939 do Francie. V srpnu pak vstoupili do československé zahraniční armády, která se začala tvořit v Agde na pobřeží Středozemního moře. Ale v únoru 1940 byl Bedřich Linhart z vojska propuštěn. Důvody propuštění se uvádějí různě, někde poranění při výcviku, jinde nespolehlivost. Zůstal ve Francii, kde jej Němci zatkli a odvezli do koncentračního tábora v Nordhausenu, kde se vyráběly součástky na německé tajné zbraně V1 a V2. Údajně měl být propuštěn na kauci, která již byla složena. Avšak po propuštění jej němečtí strážní zastřelili. Dobu ani bližší okolnosti úmrtí Bedřicha Linharta se nepodařilo upřesnit.

Josef Průša se narodil 25. září 1897 v Kopřivnici. Za 1. světové války sloužil v rakousko-uherském vojsku od října1915 na italské frontě. Zde byl v září 1917 zajat. Přihlásil se do československých legií a byl zařazen do 39. pěšího pluku Jana Čapka. V roce 1919 se na Slovensku zúčastnil bojů s vojsky Maďarské republiky rad. V prosinci téhož roku byl demobilizován. Potom působil jako nadstrážník městské policie v Prostějově. Za protektorátu se v Prostějově účastnil protifašistického odboje. Údajně patřil k odbojové skupině gen. Eliáše a byl ve spojení s ředitelem pošty Urbanem. Za tuto činnost byl zatčen a později 25. června 1942 popraven v Mauthausenu. Bližší údaje k jeho osobě a činnosti se nepodařilo z Prostějova získat.

Edvín Raška se narodil 1. srpna 1911 v Kopřivnici. Bydlel v Drnholci nad Lubinou a pracoval jako nástrojař v automobilce závodů Tatra. Do okupace byl náčelníkem místní TJ Sokol. Za okupace byl členem místní skupiny odbojové organizace Obrana národa v Drnholci nad Lubinou a závodní skupiny v Tatře. V březnu 1941 byl zatčen pro poslech zahraničního rozhlasu. V květnu jej Zemský soud v Opavě zprostil obžaloby. Ale proto, že jej starosta obce hodnotil jako zatvrzelého Sokola a Čecha, byl převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul 24. října 1941. Jeho jméno je na pamětní desce obětí fašismu z řad tatrováků.

Karel Raška se narodil 26. srpna 1904 v Kopřivnici. Vystudoval Reálné gymnázium a učitelský ústav v Příboře. Vyučoval na různých školách, naposled byl od února 1938 odborným učitelem na Měšťanské škole dívčí ve Frenštátě pod Radhoštěm. Byl známým sportovcem a členem TJ Sokol. V březnu 1933 v Trojanovicích založil hasičský sbor a stal se jeho náčelníkem. Ve vojenské službě dosáhl hodnosti nadporučíka dělostřelectva. Po zřízení tzv. protektorátu se stal členem okresního velení odbojové organizace Obrana národa ve Frenštátě pod Radhoštěm a jejím místním velitelem ve Frenštátě pod Radhoštěm. Pro tuto činnost byl v dubnu 1941 zatčen. Svou výpovědí u soudu dosáhl, že na svobodu byli propuštěni dva zatčení členové jeho skupiny. Ale sám byl pro svou odbojovou činnost rozsudkem Lidového soudního dvora v Berlíně–Vratislavi ze 24. září 1942 odsouzen k trestu smrti a 8. ledna 1943 popraven. Raškovo jméno najdeme na pamětní desce popravených učitelů v Brně na Moravském náměstí a na pamětních deskách Základní školy na Tyršově ulici ve Frenštátě pod Radhoštěm a na budově hasičské zbrojnice v Trojanovicích.

František Urban se narodil 18. září 1920 ve Štramberku. Pracoval jako zámečník v automobilce závodů Tatra a bydlel s rodiči v Kopřivnici. Patřil do štramberské komsomolské skupiny - oddílu dolního (kozinského). Členové skupiny pomáhali při rozšiřování ilegálního tisku KSČ a účastnili se drobných sabotáží v závodech Tatra. Když na základě výpovědi konfidenta začalo gestapo zatýkat členy této skupiny, byl zatčen i František Urban. Uvádí se 18. únor nebo 1. březen roku 1943. Rozsudkem Lidového soudního dvoru v Berlíně – Drážďanech z 11. listopadu 1943 byl odsouzen pro velezrádné napomáhání nepříteli ve spojení s přípravou velezrady k trestu smrti a 12. ledna 1944 byl popraven. Jeho jméno je na pamětní desce obětí fašismu z řad tatrováků.



RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS