Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Muzeum Fojtství - foto STUDIO TRINITY, s.r.o.

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 45/2017 ze dne 14.12.2017

Adam Kašpar: Realismus je snaha o pravdivý otisk malířova vnímání světa

(Počet zobrazení: 224)
Přestože jeho obrazy mohou z dálky připomínat fotografie, Adam Kašpar tvrdí, že skutečnou realitu nemohou ani zdaleka vystihnout v celé její šíři.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Přestože jeho obrazy mohou z dálky připomínat fotografie, Adam Kašpar tvrdí, že skutečnou realitu nemohou ani zdaleka vystihnout v celé její šíři.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice - Návštěvníky kopřivnického Lašského muzea nechává aktuální výstava nahlédnout do Archivu lesa. Rychle se měnící a často i nenávratně mizející obrazy skrytých zákoutí přírody zaznamenává pro dnešní dobu neobvyklou technikou realistické malby čtyřiadvacetiletý Adam Kašpar. Ten je studentem závěrečného ročníku Akademie výtvarných umění, krajinářem a obdivovatelem výtvarné práce významného krajináře devatenáctého století Julia Mařáka nebo fotografa Rudolfa Jandy. Proč si zvolil v dnešní době spíše opomíjenou techniku výtvarné práce a jak volí své náměty, i to prozradí v rozhovoru.

Jak došlo k tomu, že jste si vybral realistickou malbu, byl to dlouhodobější proces, nebo to bylo od začátku vaše směřování?

Náznaky toho ve mně byly asi od začátku. Byla to velice přirozená cesta. Já říkám, že jsem si realismus zvolil, ale ve skutečnosti si spíš on vybral mě a já jsem nemohl dělat nic proti tomu. Tento způsob vytváření obrazů je mi bytostně vlastní a vždycky byl. Vyzkoušel jsem i nějaké jiné polohy, ale vždycky to byla velmi krátká epizoda a rychle jsem se zase vracel ke klasické skladbě obrazu, inspirované 19. stoletím a renesancí. Pojem realismu nechápu jako něco, co je předem dané vizualitou obrazu. Realistický není jen obraz, který vypadá jako fotka. Realistický může být i obraz, který bychom nazvali abstraktním. Není to věc toho, jak to vypadá, ale určující je vnitřní přístup člověka. Realismus je snaha o pravdivou výpověď o malířově vlastním vnímání a jako taková se duch od ducha může lišit.

Dnes je tento způsob malování mezi malíři pravděpodobně menšinový, co vás na tomto způsobu přitahuje?

Klasická malba, nebo realismus ve smyslu pravdivé výpovědi o skutečnosti tady je už nejméně 30 tisíc let. Je to něco, co lidskou kulturu provází od úplného počátku. Samozřejmě jsou období, kdy se tato tendence projeví navenek víc a doby, kdy je zase zadupaná a pošlapaná, ale stále funguje. Už bylo v historii mnoho období, kdy se realismu prorokoval zánik, ale nikdy se tyto předpovědi nenaplnily. V době vzniku fotografie se klasické malbě prorokoval konec, ale nic takového se nekonalo, naopak vznik fotografie ji ještě posunul. Tento způsob tvorby hluboce souvisí s lidstvím a tím, že máme potřebu vytvářet obrazy něčeho, co vnímáme, a i proto realismus nemůže zaniknout.

Jaká je role vás jako autora při realistické malbě? Je to volba námětu, techniky? Jaký je vztah mezi řemeslem a uměleckou tvorbou?

Realistický obraz může připomínat fotku, ale to jen vnější podobností, asi takovou jako mezi plastovou květinou a její živou předlohou. Obraz je z principu úplně něco jiného. Je to věc, kterou v každém okamžiku vytvářelo živé lidské vědomí, a ne fyzika, chemie nebo jiná technologie. Právě proto, i když z deseti metrů nepoznáte, jestli je to obraz nebo fotka, tak z podstaty jsou ty věci naprosto rozdílné. Role autora je tam úplně ve všem, ve výběru kompozice barev, tvarů, v každém tahu. Protože realistický obraz není realita. Je to stylizace reality. Realita samotná je příliš plastická nejen v geometrickém pojetí, ale i duchovně a časově plastická. To všechno není možné do obrazu vměstnat. Malíř vytváří symbol něčeho skutečného a divák pak z toho symbolu znovu čte zaznamenanou skutečnost. Obraz je jen symbol, zkratka nebo klam, že se díváte do lesa, i když ve skutečnosti se díváte na kus pomalovaného plátna.

Jak časově náročný je váš způsob malování?

To je otázka, nikdy jsem nebyl konceptuální umělec, takže nevím, kolik času malováním stráví oni. Obraz 40 x 50 centimetrů dělám obvykle tak 4 hodiny venku a pak ještě 2 až 3 další hodiny v ateliéru. Nakonec jeden takový obraz trvá třeba den. Velké třímetrové obrazy dělám i dva měsíce, ale na tento způsob malby si myslím, že pracuji docela rychle.

Jak volíte náměty?

Řekl bych, že jsem ryzí krajinář. Odjakživa jsem měl vztah k přírodě a přírodním vědám. To, co maluji, vyplynulo úplně stejně přirozeně jako ten realismus, který jsem si zvolil jako způsob výpovědi o přírodě. Většinou maluju přírodu bez jakéhokoliv lidského zásahu nebo bez zásahu, který je v tom výjevu čitelný. Proces malování je pro mě ve skutečnosti procesem studia toho, co maluji. Nebudu malovat dálniční most, ale ne proto, že by se nelíbil nebo by mi přišel nezajímavý, ale mě jednoduše nezajímá studovat, co to je dálniční most. Mne zajímá studovat třeba, co je to les, jaká je to věc, bytost nebo ekosystém.

Přiznáváte ovlivnění dílem fotografa Rudolfa Jandy a jeho soubory beskydských pralesů a pralesů Československa. V jaké fázi mapování současného stavu tuzemských pralesů jste teď vy?

Po pravdě řečeno nevím, nemám žádný ucelený plán, takže nemohu říct, v jaké jsem fázi. Možná, že můj nejnovější obraz byl poslední, ale možná jich budou ještě stovky. Celé to vzniká tak nějak náhodně a biologicky. Není to tak, že bych si zvolil systém, naplánoval si, co všechno namaluju, a potom to udělal. Jednou, až budu mít dost obrazů a také finanční prostředky, bych to rád vydal třeba jako jeden celek podobně jako právě Janda. Zatím jsem to nikdy neprezentoval jako celý cyklus. I na kopřivnické výstavě je k vidění jen zlomeček.

David Macháček




Tiskové zprávy

RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS