ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator Město Kopřivnice - Kopřivnické noviny ze dne 27.01.2022 - „Nejtěžší byly začátky,“ vzpomíná knihkupec Oldřich Rys na otevření Pohody před 30 lety
Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
logo Instagram logo Facebook Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
Otevírací doba a kontakty
Skautské centrum Vanaivan - foto Yan a Baara Čelikovských - YB studio

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 3/2022 ze dne 27.01.2022

„Nejtěžší byly začátky,“ vzpomíná knihkupec Oldřich Rys na otevření Pohody před 30 lety

(Počet zobrazení: 1674)
Oldřich Rys působí v Kopřivnici jako knihkupec už víc než čtyřicet let, z toho tři dekády vede vlastní knihkupectví Pohoda.
FOTO: ZDENĚK SAZOVSKÝ
Oldřich Rys působí v Kopřivnici jako knihkupec už víc než čtyřicet let, z toho tři dekády vede vlastní knihkupectví Pohoda.
FOTO: ZDENĚK SAZOVSKÝ

Kopřivnice – Třicet let nepřetržitého fungování na menším městě, to je meta, jejímž dosažením se může pochlubit jen málo drobných obchodníků. Pokud se takový obchodník pohybuje navíc na specifickém knižním trhu, je taková výdrž ještě vzácnější. Na českém knižním trhu podle Svazu českých knihkupců a nakladatelů působí zhruba 600 kamenných knihkupectví a jen zhruba polovina je nezávislá na knižních řetězcích. Jedním z těchto nezávislých knihkupectví je i kopřivnická Pohoda, která právě dnes slaví třicet let od zahájení provozu. Rodinné knihkupectví začínalo v městem zřízených prostorách v přístavbě městského úřadu. V průběhu let měla Pohoda několik poboček v Kopřivnici i ve Štramberku, a v některých obdobích nabízela knihy dokonce na více místech ve městě. Od roku 2009 je pak právě Pohoda jediným provozovatelem knihkupectví ve městě.

„Otevírali jsme 27. 1. 1992. Bylo to pondělí, přes víkend jsme nastěhovali improvizované vybavení a knihy, které jsme přivezli z Prahy z několika nakladatelství a čekaly doma v obýváku,“ vzpomíná v úvodu rozhovoru na úplné začátky Pohody Oldřich Rys, knihkupec, který místním čtenářům nabízel knihy už od roku 1981 a poslední tři desetiletí je šéfem a tváří knihkupectví Pohoda.

Jak jste vybírali název vašeho knihkupectví?

Hledali jsme s manželkou název, který by vyjadřoval optimismus a atmosféru, kterou jsme chtěli novému obchodu dát. Vyšlo z toho knihkupectví POHODA.

Máte ponětí o tom, kolik knih jste za dobu existence Pohody prodali?

Bohužel, to opravdu nevím, do roku 1998 jsme měli jen klasickou pokladnu. Pak jsme přešli na elektronickou skladovou evidenci, ale s přechodem na EET, kdy jsme museli vyměnit zařízení, jsme o tuto historii přišli. Vím však, že od ledna 2015 do konce loňského roku to bylo téměř sto tisíc knih.

Jak se za těch třicet let proměňoval vkus čtenářů?

Každé období přineslo nějakou módní vlnu. Na počátku devadesátých let to byl hlad po samizdatové, do té doby zakázané literatuře. Později byl velký zájem třeba o barevné encyklopedie a předlohy filmových a televizních adaptací. Byla období, kdy přestaly číst děti a třeba beletrii válcovala esoterická literatura. Dnes čtenáře nejvíce láká literatura s tématy nedávné historie, období druhé světové války nebo nástup komunismu v našich zemích. U mládeže vede fantasy. Po celou dobu jsou jistotou kuchařky a knihy o vaření, životopisy a detektivky. Ale i v těchto oblastech se trendy mění.

Jak se změnil knižní trh od vašich začátků? Jsou pro vás větším soupeřem řetězce nebo e-shopy?

V první řadě se změnil způsob cesty knihy do knihkupectví. Na počátku devadesátých let jsme nakupovali většinou přímo od nakladatelů nebo malých distributorů, kteří naložili pár titulů a snažili se je prodat z auta. Později vyrostlo několik větších distribucí, které sváděly závody o komerčně zajímavé knihy. Dnes je na trhu několik velkých hráčů, v některých případech nejde už o klasické distribuce, ale velké vydavatelské domy, které si vybudovaly distribuční divizi a skoupily několik dalších nakladatelství, jindy se několik nakladatelů spojilo a vytvořilo distribuci a pak tu jsou klasické velkoobchody. Nezávislý knihkupec musí umět spolupracovat se všemi, jinak se k některým knihám vůbec nedostane.

Dřív, když většina knihkupectví patřila soukromým provozovatelům, byla situace jednodušší, všichni měli obdobné podmínky. O úspěchu rozhodovaly znalosti a dobrý úsudek při nákupu. Nyní jsou knižní řetězce navázané na konkrétní společnosti, čímž mají samozřejmě v něčem lepší podmínky. Na druhou stranu vlastník jim taky diktuje, co musí prodávat, tedy přednostně jeho produkci. Mají samozřejmě jinou ekonomickou sílu a mohou nakoupit víc než malý knihkupec. Stávalo se i to, že řetězec objednával některé tituly spekulativně tak, aby se nedostaly jinam, a pak je po nějaké době vracel nakladateli, který mezitím nechal vyrobit dotisk a knihy mu zůstaly. Nicméně řetězce většinou dodržují ceny určené nakladateli, takže v kamenných obchodech a řetězcích nakupujete většinou za stejné ceny. E-shopy bojují hlavně cenovou politikou, na kterou knihkupci prostě nemůžou úplně reagovat, protože nemají srovnatelné podmínky od dodavatelů a mají pochopitelně i mnohem vyšší provozní náklady. Největší předností malého knihkupectví je osobní komunikace se zákazníkem a schopnost nabídnout službu. Na tom se také snažíme celou dobu stavět.

Knižní business je prý poměrně tvrdý. Jakou roli v něm dnes hrají nezávislí knihkupci?

Jsem v tomto oboru tak dlouho, že mi to ani nepřijde, ale je to tak. Sami jsme museli odolávat snahám některých firem, které se během pár dnů z významného partnera proměnily v těžkého konkurenta. Pak nám najednou začaly knihy přicházet pozdě, snížil se nám rabat a byli jsme nuceni hledat jiné dodavatele. Roli nezávislých knihkupců vystihla moc pěkně Karin Lednická, když mi napsala, že právě oni jsou kořením knižního trhu. Nikdy jsem se nesmířil s názorem, že kniha je zboží jako každé jiné. Knihy nabízejí poznání, příběhy, ze kterých se můžeme poučit, dávají radost a podněcují fantazii. Myslím, že knihkupectví jsou takovými kulturními ostrůvky ve spotřebním světě. A to je role nezávislých knihkupectví. Bohužel zanikají. V jiných evropských zemích platí časově omezené pevné ceny nově vydaných knih. Pokud by se to podařilo uzákonit i u nás, je naděje, že se knihkupci opět vrátí i do měst, kde dnes nejsou.

Svého času sortiment vašeho knihkupectví doplňovaly i prodejní výstavky uměleckých děl nebo nabídka produktů uměleckých řemesel. Tato nabídka postupně vymizela – proč?

Umělecké předměty, autorskou keramiku nebo grafiku jsme vždycky nabízet chtěli, připadalo nám, že to k sobě patří. Nějakou dobu to tak i bylo a tento sortiment tvořil skoro třetinu tržeb a měli jsme v něm kolem stovky dodavatelů. Postupem času se trh změnil a zájem zákazníků opadl. Ručně točené hrnky se zdály drahé ve srovnání s odlévanou keramikou dováženou z Číny a prodávanou v marketech. Dalším faktorem pro omezení tohoto zboží bylo, že počet vycházejících knih, které chceme mít na pultě, stoupl, a tak knihy jiný sortiment trochu vytlačily.

Které období bylo za těch uplynulých 30 let nejnáročnější z pohledu provozu knihkupectví?

Asi ty začátky, kdy jsme několikrát měsíčně jezdili pro knihy do Prahy a pro keramiku po celé Moravě. Obchod byl otevřený sedm dní v týdnu bez zaměstnanců, spláceli jsme úvěr a úroková sazba byla asi 16 % a zároveň jsme měli děti. To bylo nejnáročnější období.

Co bylo naopak ty tři dekády nejpříjemnější stránkou vaší práce?

Nejzajímavější a nejpodnětnější je setkávání s lidmi, se kterými jsme naladěni na stejnou vlnu, to je na naší práci to nejhezčí.

David Macháček



RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS    Cookies    Upravit mé předvolby cookies    Ochrana oznamovatelů