Výtvarné umění, architektura a veřejný prostor k sobě měly vždy blízko. Ať už mluvíme o barokních sochách světců, rozesetých po krajině, o pomnících padlým vojákům či o sochařské výzdobě historizujících budov z 19. století. Tento druh výtvarné tvorby však u nás svého rozkvětu dosáhnul po Druhé světové válce, úžeji pak především v 60., 70. a 80. letech, kdy pevnou součástí výtvarné práce bylo její začleňování do projektů investiční výstavby. Prakticky každý z nás, ať žijeme kdekoli v republice, denně prochází okolo nejrůznějších mozaik, soch, plastik, reliéfů a nepřeberného množství dalších výtvarných realizací, jejichž prvořadým účelem byla estetizace veřejného prostoru v tehdy mohutně se rozvíjející socialistické výstavbě.
Ani Kopřivnice není v tomto ohledu výjimkou. I zde vznikly více něž tři desítky děl nejrůznější kvality, z nichž sice většinu, jaksi automaticky, považujeme za pevnou součást veřejného prostoru, ale málokdo z nás jim přisuzuje vyšší uměleckou či estetickou hodnotu. I díky tomu už některé z nich (a mnohé zcela zbytečně) zanikly, jiné jsou v dezolátním stavu a osud ostatních je více než nejistý.
Cílem výstavy tedy není jen seznámit Vás s jednotlivými výtvarnými díly (a jejich autory), která jsou v kopřivnických ulicích přítomná. Rádi bychom také, aby tato díla vešla v obecnější známost a aby se snad do budoucna zabránilo jejich další necitlivé devastaci. Krom nesporné estetické hodnoty jsou totiž, ať se nám to líbí nebo ne, přinejmenším důležitými svědky doby, ve které vznikly. |